Jdi na obsah Jdi na menu

Horolezecká výprava 11.3.2012

26. 3. 2012

  V neděli 11. března se skauti z ivanovické Šestky vydali zas jednou na oddílovou výpravu. Ta měla téma Jak vytrhnout velrybě stoličku. A nebylo to od věci. Hráli jsme si celou cestu tak trochu na horolezce. Každý ze skautíků měl vlajku státu, který si předem vybral. A tedy měl každý jinou národnost. Někdo byl za Kanaďana, jiný za Maďara, někdo zas za Francouze či Švéda, za Řeka, zkrátka národností se sešlo opravdu mnoho.

   Všichni jsme měli sraz na vlakovém nádraží v devět třicet. Jakmile přijel vlak, nasedli jsme a vyjeli směrem na Vyškov. Mysleli jsme, že naše cesta vlakem bude delší. Že budeme z Vyškova ještě někam pokračovat, ale opak byl pravdou. Ve Vyškově byla naše konečná. Už tam na nás čekala naše dobrá známá Míša a s ní ještě náš ,,fotograf“. Ten nás měl celou výpravu fotografovat. A plnil to opravdu zodpovědně. Z nádraží už jsme šli jenom pěšky, kolem supermarketu Albert až k dopravnímu hřišti a tam jsme si zahráli první hru. Julka a Míša se uvázaly ke stromu, každá z jiné strany lana, kolkolem byly rozházené lístečky a my jsme je měli za úkol sbírat. Trochu nám to ztěžovaly Julka s Míšou, protože se na tom laně okolo stromu točily tak, aby nám zabránily v lovu lístků. Kdykoliv se nás dotkla jedna z nich, museli jsme pustit lísteček a jít si pro nový život. Jakmile jsme dohráli hru, pokračovali jsme ve výstupu k vrcholu hory. Abyste rozuměli, po každé hře jsme se posunuli o pomyslných tisíc metrů výš k vrcholu hory Annapurna. Čím výš jsme v našem výstupu byli, tím horší bylo i počasí. Začalo mrholit, foukat a sluníčko se začalo schovávat za mraky. Nakonec ale přecejen vykouklo a paprsky nám pohladilo tváře. Hned nám to zvedlo náladu.
   Celou výpravu nám stěžoval fakt, že v blízkosti hory Annapurna jsou některá slova takřka zakázaná. Zejména slova:,,ano, jo, ne, nevím“. Proto, když někdo některé ze zakázaných slov řekl, byl krutě potrestán. Ten, kdo jej jako první uslyšel, měl právo namalovat mu kamkoliv na tvář nějaký obrázek. Ze začátku to vypadalo jednoduše, ba dokonce jako vítězství zadarmo. Ale… Už po pár minutách cesty od vydání rozkazu, nebo spíš zákazu, jsme byli téměř všichni zmalovaní, až běda.
   Cestu jsme zakončili výstupem na horu Chocholík za Drnovicemi. Totiž, chci říci na vrchol neúprosné hory Annapurna, samozřejmě. Nahoře na překrásné, nově vybudované rozhledně jsme zamávali vlaječkami, vyfotili se s krásným výhledem osmitisícovky a s optimistickým zvoláním: ,,Zvládli jsme to!“, sešlapávali schody rozhledny zase dolů. Pak už jsme jen razili cestu ku vlakovému nádraží ve Vyškově a vlakem tradá domů.  
   Domů jsme dorazili unaveni, pomalovaní, ale s úsměvem na líci a krásným zážitkem. Už se všichni těšíme na další výpravu.

zapsal Pavel Vaculík II. - Doktor