Jdi na obsah Jdi na menu

Ivanovičtí skauti vystoupali k Ivančeně.

1. 4. 2014

Ivančena . Je připomínkou dávného příběhu zmařených lidských životů, je památníkem boje za vlast i touhy po svobodě, vykoupené obětí nejvyšší. Je ale také objektem, který vadil mocným minulého režimu tak moc, až je to dnes téměř nepochopitelné. Stala se symbolem odporu proti útlaku hnědému i rudému, symbolem cti a odvahy, který je aktivně uctíván dodnes. Kamínek po kamínku, balvan po balvanu, po dlouhá desetiletí rostla  na hřebeni Beskyd pod vrcholem Lysé hory netypická kamenná mohyla. Rostla a stále roste. Jakoby po nocích neznámé síly lesa přikládaly nenápadně k jejímu nesourodému zdivu další a další oblázek, či dokonce desku se symbolem lilie nebo několika vyrytými slovy. Vždy, když se pak po čase na stejné místo vrátí vnímavý pozorovatel, všimne si, že je zase něco trochu jinak, že je mohyla znovu o něco větší (Moskyt).

I ivanovičtí skauti se vrátili po 3 letech, aby zjistili, že opravdu je větší. V sobotu 29.3.2014 vyrazila ivanovická šestka na výpravu v hojném počtu 22 skautů a skautek, vlčat a světlušek a také za doprovodu několika odvážných rodičů k majestátné Ivančeně. Z do mlhy ponořených Ivanovic na Hané jsme dojeli k hotelu Bezruč kolem deváté hodiny ráno, abychom pak po prudkém stoupání po zelené značce na Hradovou se vynořili z mlhy a nechali se osvítit ostrým beskydským sluncem, které nám ukázalo Ivančenu v její plné kráse a síle. Přiložili jsme každý, tak jak je zvykem, svůj kámen k ostatním a stali se tak součástí symbolu českého skautingu.

Při slavnostním nástupu před kamenem s vyrytými slovy junáckého slibu Julka vzpomněla 7-letou historii ivanovického šestého oddílu a Vlastík, na pro skauty tak důstojném a památném místě, předal oddílová vyznamenání jedenácti členům oddílu za věrnost – bronzové lilie. Terezka Jedličková, rádkyně družiny Jelenů, pak obdržela jako první člen šestky ocenění „skautský dík“ za dlouholetou, svědomitou a velmi prospěšnou práci pro oddíl. Všem ještě jednou blahopřejeme a děkujeme za reprezentaci našeho skautského oddílu.

Stále jasněji svítící slunce přímo vybízelo k dalšímu výstupu a  po celou cestu nás doprovázelo až na vrchol Lysé hory, do výšky 1323m.n.m., přičemž jsme se nezalekli a poslední metry na vrchol jsme vzali tím nejprudším svahem- tedy po žluté značce, bývalou sjezdovkou. A ačkoliv výhled nebyl nic moc, okolní vrcholky byly ztraceny v mlze, jen občas se objevil vrchol Smrku či Kykulky, pocit z pokoření Lysé hory byl fantastický. Cesta zpět po modré značce, po místy zledovatělém povrchu a kolem zbytků sněhu byla veselá, neboť jsme hráli hru na zakázaná slova…a jen ti nejlepší z nejlepších přišli dolů nepomalovaní. Zpáteční cesta autobusem díky skvělému řidiči uběhla tak rychle, že někteří z nás ani nestačili usnout…Tak zase někdy, Ivančeno, na shledanou./Vlastík/