Jdi na obsah Jdi na menu

Po stopách Lochneské příšery

25. 4. 2013

Psal se den 7. měsíce dubna, léta Páně 2013.

Náš oddíl, to jest ivanovická Šestka, se vydal po stopách příšery Nessie ze skotského jezera Loch Ness. Ráno jsme vyrazili na vlak, jímž jsme se dopravili do Skotska. Odtud jsme pak absolvovali túru napříč Skotskem až do záhadné oblasti zvané Opatovice, ve které – jak známe – leží námi toužebně očekávaný cíl cesty.

,,Musím říct, že cesta Skotskem byla opravdu rozmanitá. Tuhle veselé kvetoucí příroda, tamhle zas technická zajímavost – kamenolom,“ popisuje cestu Doktor, iniciátor a účastník výpravy v jedné osobě.

Když jsme dorazili na jakýsi pomyslný vrchol našeho stoupání po cestě za poznáním toho tajemného tvora, museli jsme se pohybovat velmi tiše a opatrně, aby nás Lochneska nezahlédla. S fotoaparáty na krcích a touhou spatřit nový div světa jsme se plížili krajinou až k jezeru. Jak jsme byli bláhoví, když jsme si mysleli, že nás příšera nespatří. Když jsme stáli na samém břehu překrásného jezera, z dáli na nás volala v oranžové kombinéze oděná postava neidentifikovatelných tvarů: ,,Co tu děláte? Běžte pryč!“ Co jsme mohli dělat. Kde jsme stáli, tam jsme se otočili na podpatku a šli zpět.

„Nic si z toho nedělejte, děti. U jezera jsme sice nepobyli ani minutu, ale zato jsme, jako jediní na světě, spatřili chřtán Lochnesky,“ vyjádřila se k tomuto zážitku Julka, představená našeho oddílu.

Cestou vlakem zpět jsme všichni měli v hlavě hrozivý zvuk křiku Nessie. Myslím, že na tuto výpravu hned tak nezapomenu.

Pavel Vaculík II. – Doktor