Jdi na obsah Jdi na menu

Tábor Studnice 2012

23. 8. 2012

Tábor Studnice 2012

Aneb Cesta kolem světa za ,,14“ dní.

   Co se dělo na táboře ve Studnicích? Na den přesně 5. 8. 2012 jsme se my, tj. skauti z ivanovické šestky, sešli na nádraží v Ivanovicích na Hané. Inu sláva to byla veliká! Dětičky se loučily se svými příbuzenstvy, skládaly kufry do aut a chystaly se na odjezd. Nu a starší, tedy už ne úplně dětičky, už jen skládali kufry… 

   Po příjezdu do tábora, tedy na letiště Ruzyně, jsme všichni nasedli do letadla. Doktor pilotoval náš Boeing a Vendy obsluhovala, jakožto letuška, všechny cestující. Během ,,letu“ jsme se těšili na přistání v Rusku. V Moskvě. A všichni dostali měšce s penězi na cestu.

Rusko

   Každý den na táboře byl něčím originální. Jelikož každý den jsme trávili v jiné zemi, častokráte na opačném konci světa, než den předtím. I jídlem jsme se snažili navodit atmosféru dané země. Například v Rusku byl na jídlo, mimo jiné, ruský boršč. Přesněji polévka zelňačka. Jelikož jsme se domnívali, že ruský boršč by nemusel všem dětem chutnat. V Rusku jsme hráli nádhernou hru. Na partyzány. V Rusku je zima. A tedy si každý oblékl co nejvíc oblečení, a která z družin partyzána nejdřív chytila, vyhrála. Pak jsme si sedli do letadla a odletěli na Jamajku. Večerní nástup byl kouzelný. Snad proto, že byl první. Vlajka šla pomalu dolu při znění české hymny. Všichni stáli v pozoru a poslouchali, jak Julinka s Albertem chválí všechny kolkolem. S pochvalou se to panečku usíná. A s pocitem, že máme kolem sebe spoustu dobrých přátel se usíná ještě líp. Skončil první den, který jsme ve Studnicích zažili celý. Nu a jak byl krásný den v Rusku, o to byla horší noc na Jamajce.

Noc, na kterou se nezapomíná

   Už jsme zavírali víčka. Táborem se rozprostíralo ticho. Když se najednou zvedl vítr. Stromy hučely. Začalo pršet. Nám tato situace nepřipadala nijak zvláštní. Nepřikládali jsme jí žádnou větší pozornost. Až když začaly padat kroupy, nálada v táboře houstla. A občas byl přes hukot krup slyšet dětský vzlykot. Při pohledu na zem bylo zřejmé, že se ona situace vyostřuje. Ve stanech bylo někdy i po postele vody. V některých stanech míň. Pak přišel David, že se máme nachystat na evakuaci, sbalit si cennosti, baterku a obléci si pláštěnku a gumáky. Čekali jsme na hasiče. Přijeli takřka ihned. Po pár minutách od okamžiku, kdy jsme se dozvěděli o evakuaci, se objevilo pět mužů v nepromokavých bundách a s baterkami v ruce. Odváděli dítka ze stanů. Jedno po druhém. Přes rozvodněný potok nás museli hasiči téměř přenášet, neboť přes mostek teklo ještě asi třicet centimetrů vody. Nebezpečný pro nás byl hlavně ten proud. Po chvilce jsme všichni, promáčení a zmrzlí na kost, seděli v hasičských Aviích a čekali na odjezd. Nejprve jsme odjeli do nedaleké hospody, kde jsme dostali teplý čaj. Pak pro nás přijel autobus a odvezl nás na vyškovskou Kozinu, kde jsme dostali nocleh. Ráno už jsme byli docela suší a nebojím se říct, že skoro všichni v klidu a bez větších starostí. ,,Hlavně, že se nikomu nic nestalo,“ říkala Julinka. Poté si děti rozebrali rodiče a odvezli si je domů. Už jsme v tu chvíli všichni věděli, že se do tábora vrátíme a rozjedeme tu cestu kolem světa znovu-tam, kde jsme ji skončili. Čili se dá říct, že jsme si v průběhu tábora udělali dva dny volna. A my starší, tedy starší dobrovolníci jsme se vrátili do zpustošeného tábora, abychom odklidili škody, které napáchala noční záplava.

 evakuace2.jpg

Mediální hvězdičky

   Při odklízení škod, to je například kopání strouhy k odtoku vody z tábora do potoka, sušení matrací, odvážení zavazadel domů… jsme byli vystaveni náporu reportérů, kameramanů a redaktorů s diktafony. Snad každý v ten den stál před okem kamery, nebo před mikrofonem. Celá republika chtěla o té noční události vědět co nejvíc. A tak se vždycky někdo před tu kameru postavil a něco moudrého do ní řekl. Nu a nejlépe nám bylo, když jsme dostali na oběd pizzu. Měli jsme hned několik druhů-od každého druhu dvě pizzy, velké jak kolo od vozu. Když jsme se najedli, naskládali jsme ještě poslední kufry do aut, pak jsme si nasedli sami a odjeli do ivanovické hasičské zbrojnice. Odtud si pak rodiče nejen vyzvedli kufry, ale někteří i své děti jako takové. Večer se pak všichni rodiče bedlivě dívali na zprávy a pozorovali své ratolesti a děti se na sebe jistě taky šly podívat!

 

Návrat 

   Návrat do tábora byl veselý. Měli jsme všichni radost, že oním nočním dobrodružstvím náš tábor nekončí. Zároveň nám však bylo líto, že jsme přišli o Jamajku, Francii a polovinu Austrálie. Tu druhou půlku jsme zase rozbalovali kufry a znovu se ubytovávali. Dokonce jsme si dělali legraci, že jsme zažili dva příjezdy na jeden tábor během jednoho týdne. 

evakuace1.jpg

   Pak, navečer se hrála Partička! Moc jsme se tomu nasmáli. Jak účinkující, tak diváci. Nu a po Partičce se přeletělo do Německa.

 

Německo 

V Německu byla výprava. Do Rudice. Cestu  jsme si náramně užívali. Povídali si, zpívali, hráli hry… Zastavili jsme se u jakési skály, abychom si odpočinuli. A někteří, povětšinou starší, vystoupili na vrch skály. Pak se  zas pokračovalo v cestě na Rudické propadání a nakonec k místnímu pískovému lomu. Když jsme dorazili do cíle, byli jsme překvapeni nádhernou krajinou. Voda byla obarvená pískem. Kolem hory písku, jílu, občas trochu štěrku. Krajina jako z pohádky. Někteří se koupali v zázračně léčivé vodě, jiní seděli a odpočívali, nu a pár jedinců lozilo po horách písku nahoru a dolu. Hráli si na indiány, nebo horolezce. Nakonec jsme hráli hru. Na kraji, tedy  asi jen metr od kraje jezírka byly poházeny hrací penízky. Nu a když někdo z dětí tento penízek našel, mohl si ho nechat. Pak jsme se zase vydali zpět do tábora. 

Ten večer byl Oktoberfest. Tedy festival jídla. Obě dvě družiny hrály proti sobě. Každá z družin měla tác plný špekáčků a chleba. Která družina dřív snědla celý tác tohoto jídla, vyhrála. Děti měly z jídla velikou radost. Někteří jedli s úsměvem, že zaženou hlad, jiní zas s úsměvem, že nic tak dobrého jak živa nejedli. 

 

Veget na Havaji 

   Po náročné výpravě byl ráno posunut budíček. Vstávali jsme o hodinu později. Nu a protože jsme se probudili na Havaji, i program tomu byl přizpůsoben. Ve své podstatě jsme skoro nic nedělali. Jen snad tančili a povalovali se. Pak byly ještě kluby. Pár starších si připravilo pro své mladší kamarády kluby. Terka Jedličková si připravila klub ekologie, přičemž každý, kdo se zúčastní, dostane nášivku Zelená panda. Doktor si připravil klub výtvarníků, Hanka zas klub rukodělných prací.  Mamut měl připravený klub procházek.

Mad a Kdo že?

Přistáli jsme na Madagaskaru! Nejprve jsme běhali na Antananarivo. Čili jsme běhali do kopce a zase dolu. Potom jsme sbírali, podle seznamu, různé předměty. Například koňské koblížky, pampelišky… Zkrátka prazvláštní věci, mezi kterými není možné najít souvislost. Z těchto věcí pak děti měly za úkol postavit pro lemury domeček. Nakonec jsme si nachystali a po večeři zapálili slavnostní oheň, při kterém si několik dětí splnilo skautský slib, nebo slib světlušky, či vlčete. 

Čína

Běh přes velkou čínskou zeď, přenášení fazolí přes potok drže v čínských tyčinkách, malování čínských znaků nebo výuka jógy. To je program na Čínu. Program byl vymyšlen skvěle. A ještě líp dopadl. Děti i starší se náramně bavili. A vedoucí si užívali chvilku klidu, když děti malovaly čínské znaky… 

Finsko

Ve Finsku byla výprava na celý den. Ráno byl budíček o něco dřív, abychom stihli dojít na autobus. Cesta byla naplánována s nejasným cílem. Nakonec se rozhodlo, že půjdeme ze Senetářova do Ruprechtova. Celkem jsme ušli asi třináct a půl kilometru. A poznali Finsko jako zemi plnou lesů a vod.

Řecko

Řecko je významné zejména olivovým olejem, čiročirým mořem, zorbou, ale hlavně olympií. A olympijskými hrami.  Tedy jsme se snažili k Řecku přiblížit. Nejprve jsme vrhali koulí, pak házeli diskem, běhali. Nakonec si zatančili tradiční řeckou zorbu. Stáli jsme v kolečku a při znění řeckých písní jsme se učili tancovat zorbu pod vedením Doktora.

Keňa

Přijela k nám vzácná návštěva. Simon přijel. Simon je černoch, který vyrůstal právě v Keni. Vyprávěl nám o této zemi. Pak jsme s ním hráli hry, které měl do detailu připraveny. Ačkoliv jsme byli tuze unaveni, bavili jsme se náramně. Dokonce jsme se i naučili písničku. Zpívali jsme ji v originále. 

Brazílie

Asi největší událostí byl karneval v Riu de Janeiru. Nejprve jsme si z přírodnin připravili kostýmy. Bylo to velice zábavné. Poté jsme udělali veliký průvod. Přes celý tábor se táhly masky. Někdo byl za klauna, jiný za Tarzana, nebo za finskou vlajku. Velmi zvláštní masky se objevily. 

Tak končí naše komedie…

   Pak už jsme se jen sbalili a bourali tábor. Je smutné pozorovat, jak pomalu, ale jistě mizí stany. Jak se bourá jídelna, uklízí se nářadí a skládá všechno dřevo do komínků na příští rok. Zkrátka je smutné, když něco pěkného končí. Ale už teď se všichni těšíme na příští prázdniny a na příští tábor.                       

 Pavel Vaculík II. - Doktor

Poděkování na závěr

Děkujeme především rodičům našich skautů za skvělou spolupráci po evakuaci dětí z tábora a za veškeré pochopení, vstřícnost a důvěru, které nám projevovali. Velmi si toho ceníme.Ilustrační foto

Také rodičům moc děkujeme za báječné buchty, špekáčky a šunku! A v neposlední řadě i za výraznou pomoc s bouráním tábora a přepravou dětí a zavazadel.

Také patří velký dík panu Zemanovi za původně neplánovaný odvoz autobusem, panu Patlokovi za přepravu zavazadel a všem ostatním, kteří nám podávali pomocné ruce, když jsme to potřebovali.

                                                                                                                                            Julie Nováková

 

Náhledy fotografií ze složky Tábor 2012 - Cesta kolem světa

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář